Dětská noha je velice dynamická, jelikož kůstky na ní nejsou zcela osifikované a jsou tím pádem velice náchylné k deformaci. Na druhou stranu, pokud dojde k deformaci, má vysoký potenciál k uzdravení. Abychom vyloučili možnost jakýchkoliv problémů s plosky, musíme dbát hlavně na prevenci.

Každý rok si rodiče dětí navštěvujících první stupeň základních škol či dětí navštěvujících školy mateřské, pořizují novou obuv pro své ratolesti. Většinou musí, jelikož už jen z logiky věci, průměrný školák vyroste 6cm ročně, nemluvě o dětech v předškolním věku, které rostou ještě rychleji (Dungl 2014). Obuv, kterou mělo dítě na začátku první třídy, mu již zpravidla ve druhé třídě nestačí. Na trhu je veliká nabídka modelů a druhů obuvi. Abychom se v nich vyznali, poslouží tento článek jako základní návod při výběru správné obuvi nejen pro děti.

Velikosti:

Příliš krátká nebo úzká obuv ničí tvar prstů i nohy. Vhodnost délky i šířky obuvi jednoduše zjistíme po sejmutí stélky, na níž položíme nohu dítěte. V ideálním případě, když dítě na stélce stojí, měla by ploska zcela zakrýt stélku, ale na druhou stranu by ji neměla přesahovat. Pokud by se jednalo o useň nebo sportovní obuv s poddajnou látkovou podešví, můžeme tolerovat 0,5cm na každou stranu. Ideálně by mělo dítě být schopno v botě roztáhnout prsty. Nutno podotknout, že nikdy slepě nevybíráme podle konfekčních velikostí. Ty se totiž u jednotlivých výrobců obuvi liší.

Tvar a materiál:

Dětská bota by měla mít vždy pevnou patu a kotník. Pokud si umí dítě tkaničky již zavázat, nejvhodnější jsou kotníkové boty na suchý zip nebo šněrování,.

• Obuv dovnitř: každá škola a školka vyžaduje, aby se dítě přezouvalo. Dítě je v přezůvce polovinu svého dne, proto věnujeme této obuvi zvýšenou pozornost. Vybíráme nejlépe kotníkovou obuv s pevnou patou a tlustou podrážkou. Tvar špičky boty by měl kopírovat úhel palce a celkový tvar prstů dítěte. Příliš špičatá obuv ničí dítěti prsty. Podrážka musí být z měkkého materiálu, který se nesmí zcela deformovat pod váhou dítěte, ale zároveň je dostatečně ohebná v místech ohybu kloubů prstů. Nezapomínáme na protiskluznou vlastnost podrážky, kvůli bezpečnosti dítěte. V žádném případě neobouváme dítě do bot s vysokým podpatkem. Pokud dítě naučíme na kotníkovou obuv již v mateřské škole, bude ji ochotno nosit i na základní škole.
• Obuv ven: na venkovní činnosti je široká škála možností obutí, a to od bot tenisových po boty minimalistické. U minimalistických bot je zásada, že dítě musí mít zcela zdravou nohu včetně kotníků a že bude používat obuv na přírodním terénu (tráva, štěrk, lesní půda apod.) Na dlouhé procházky jak ve škole, tak i doma nejsou vhodné boty s tvrdou podrážkou, jelikož unavují nohu. Z dlouhodobého hlediska mohou nohy být až přetížené a následně bolavé. Též neprospívá aktivitě těžká bota. Dítě s ní není schopno dlouhodobé chůze a brzy se unaví.

Nevhodná obuv:

• Pantofle: není zde žádné upevnění paty, noha je nefixovaná a hrozí zde pád. Jelikož ploska nemá pevné řízení od paty, snaží se uchopovat pantofel prsty. Tento nešvar z dlouhodobého hlediska podporuje nebo vytváří kladívkové prsty.
• Běžné bačkory: mají stejný problém jako pantofle, navíc levné modely bačkor mají často tvrdou a nekvalitní podrážku, která po podlaze klouže.
• Pantofle s opatkem typu „crocs“: tato obuv má stejné nedostatky jako předchozí zmíněné modely obuvi. Ačkoli je vybaven opatkem a páskem přes achillovu šlachu, noha je v ní zpravidla vždy volná a nijak nezpevněná. Navíc je tato bota z nesavého a neprodyšného materiálu ze strany planty a hrozí tu výskyt kožních onemocnění.

Nákup obuvi:

Nákup by měl probíhat nejlépe v odpoledních hodinách, kdy je noha největší a může být i mírně nateklá po námaze. Nohu si vždy před zkoušením obuvi změříme a porovnáme velikostně se stélkou. Poté můžeme poměřit položenou nohu na stélku, jak bylo již zmíněno výše. Zkoušíme vždy obě boty zároveň. V botě by měla být rezerva přibližně 1cm – 1,5cm. Nikdy tuto rezervu nekontrolujeme zmáčknutím špičky. Dítě může instinktivně skrčit prsty a tím zkreslit dojem o velikosti obuvi. Nejlepší způsob jak si rezervu ověřit je požádat dítě, aby se dotklo špičky boty nejdelším prstem, zbývající prostor můžeme zkontrolovat jednoduše pohledem na patu.

Pokud dítě trpí plochonožím nebo kotníky „do X“, je vždy vhodné obuv vybavit ortopedickou stélkou. Není nutné kupovat drahé ortopedické boty, pokud se nejedná o výraznou deformaci nohy. Stélky lze přenášet do různých bot, pokud jsou dobře vybrané a vytvarované podiatrem.